Tuesday, June 21, 2016

Jak si běhám II



Počítala jsem si, jak dlouho už to je, co jsem šla poprvé dobrovolně běhat. A už je to přes 6 let! A to se mi zdá jako ukrutně dlouhá doba, asi nejdelší, co jsem vydržela něco dělat. Ano, musím tam započítat i několik měsíčních pauz a běžeckých krizí, ale v podstatě za celou tu dobu jsem věděla, že není s běháním konec. Byly chvíle, kdy mě to bavilo víc a kdy zase míň a tolikrát jsem si v hlavě říkala, že tohle teda ne, už nikdy víc.. Proč to sakra dělám?  Kromě spousty radosti přinesl tenhle půlrok i asi největší množství puchýřů za celý můj život. I po těch 6ti letech běhání bolet nepřestalo a nejednou si řikám, proč vlastně se tak týrám. Jsou dny, kdy mě to nebaví a hned po vyběhnutí už se těšim domu až dám nohy nahoru. A asi je to normální.

Sunday, June 19, 2016

Jsem zpátky?


No nebudeme si nic nalhávat. Ještě před pár týdny jsem byla jistojistě přesvědčená, že nový článek už asi jen tak nebude. No a tady jsem. Potom, co mě opustily na pát měsíců veškeré školní starosti a zbavila jsem se tím tak převážné náplně svého času, otevřela jsem asi po 2 měsících svůj blog a přečetla si pár svých starých článků (to, že jsem občas obracela oči v sloup je doufám jen důkaz, že člověk stále dospívá :D). A zjsitila jsem, že mi to chybí. Chybí mi focení a sdělování všech mých zážitků a "rad", které si budu moct někdy za pár let přečíst. Tak snad mi to po tom půl roce půjde lépe a bez pocitu "povinnosti". No a co je u mě nového? Vlastně nic moc, tenhle půlrok utekl tak rychle, že jsem se ani nestačila pořádně nadechnout, ale
  • už jsem medik druhák
  • poznala jsem, co je to ten správnej stres
  • jsem závislá na běhání víc než kdy dřív
  • počet běžeckých bot překonal ty civilní
  • zkrátila jsem vlasy o 10cm (a už skoro dorostly)
  • přejedlo se mi moje zrní k obědu :(
  • moje snídaně po 5ti letech mě ale stále neomrzela
  • a zjistila jsem, že nikdy není čas, ztrácet čas

Thursday, December 31, 2015

Vánoce a konec roku


Občas mám takový pocit, že člověk se ani nenaděje a už jsou zase Vánoce. Ale stejně se na ně každý rok těším a odpočítávám dny už od září. A pokaždé to vždycky tak rychle uteče. Váncoe sice slavíme už od jakživa pořád stejně, ale i tak to má svoje kouzlo. Pečení vánočky (letos trochu ve stredu v pozdní půlnoční hodiny, ranní zdobení stromečku, návštěvy všech příbuzných a nekonečná spousta jídla, každý rok stejně dobrého. No a najednou je zase konec. A pak ještě silvestr, který teda zrovna v lásce nemám a mám k tomuto "svátku" trochu averzi. Každoroční zúčtování roku a plánování toho dalšího, slibování nemožného a opíjení se do němoty nepatří k mým oblbíeným činnostem. Ale na druhou stranu musím uznat, že rok 2015 byl pro mě asi nejvíc zlomový a ikdyž hodně věcí nebylo zrovna pocitivních, tak jsem za ně ráda. 
Přeji Vám krásný Nový (i nový) rok!